ROZHOVORY

Dobrý den pane Káňa, jsem rád, že jste souhlasil s krátkým rozhovorem. Pokusme se společně formou otázek a odpovědí seznámit návštěvníky a uživatele našeho informačního serveru s Vaší prací.

1.V úvodu bych Vás požádal o velmi stručné představení.
„Narodil jsem se v roce 1959 v Návojné. Doma - takže jsem opravdu rodák z Návojné.
Rád to zdůrazňuji, protože Valašsko mi opravdu přirostlo k srdci a jsem na to hrdý. V současné době pracuji jako malíř, restaurátor a svou prací navazuji na dnes již šedesátiletou tradici tohoto řemesla v naší rodině“.

2.Co Vás k Vaší profesi přivedlo, měl jste nějaký vzor ?
„Kdo zná na tomto okolí rodinu Káňů, tak určitě ví, že bratři Káňovi - Joža a Staňa, byli malíři. Joža byl můj otec, takže měl jsem vzor v tatínkovi a strýcovi. Viděl jsem, že to co dělají jich opravdu baví a že za nimi ostává pěkná práce, která je baví, přestože občas je malířské řemeslo taky pěkná dřina. No a co je lepší pro syna než když může mít vzor v otcovi a v tom že ho práce baví a jak ji dělá“?

3. Název Vašeho atelieru (umělecko – řemeslné malířství) naznačuje potřebnost speciálního vzdělání a asi také dalšího průběžného vzdělávání. Můžete nám to nějak přiblížit?
„Jak už jsem pověděl první kontakty a zkušenosti s řemeslem jsem měl od táty. Po základní škole jsem vystudoval Gymnázium ve Val. Kloboukách a po vojně, na kterou jsem narukoval hned po maturitě, jsem si prošel různými zaměstnáními ale pořád jsem maloval. S otcem nebo doma v atelieru. Studovat výtvarnou školu mně nebylo umožněno, ale soukromě jsem získával praxi při práci v atelieru restaurátorky Miroslavy Trizuljakové, mistra Peňáze v Hřivnově Újezdě a mistra Zápece v Trenčíně.
V roce 1989 jsem si od září podal žádost o povolení na malířské a natěračské práce. Už tehdy jsem začal pracovat soukromě. No a když padl v listopadu režim, tak jsem hned v roce 1990 začal v Brně studovat školu uměleckých řemesel zaměřenou na restaurování a konzervování.
V roce 1997 jsem měl možnost absolvovat v rakouském Grazu Mezinárodní seminář řezbářů a restaurátorů církevních památek“.

4. Jistě jste realizoval řadu zajímavých či významných prací. Kterou by jste vyzvedl, které si nejvíce ceníte a proč? No a co zajímavého nyní chystáte?
„Restaurátorská práce je o pokoře. Takže když restaurátor vstoupí svou prací do života nějakého díla, ať už je to obraz, socha nebo jakákoliv jiná památka z oboru umělecko řemeslné práce, neměla by jeho práce být znatelná... ,,Vyléčí,, památku a opět se stáhne do pozadí. Takže je to o práci, která je jen procesem života památky a o tom kdo ji restauroval není důležité mluvit.
Jsem rád, že jsem měl možnost takové práce dělat nebo se na nich podílet.
Z restaurátorských prací které jsem prováděl ale bude možná pro čtenáře zajímavé vzpomnět nástropní obrazy v bočních kaplích kostela v Brumově - Bylnici, varhanní skříň taky v tomto kostele, sgrafita na kapličce u Sokolovny ve Vizovicích a další...
A z výtvarných autorských prací?
Děkuji za jednu práci, kterou jsem měl možnost navrhnout a zrealizovat. A to kříž na rozcestí Bohuslavic a Bukovan u Kyjova.
Toto místo má zajímavou historii. Záměr mého díla zadavatel pochopil a podpořil, takže skoro čtyřmetrový kříž, který jsem si sám ručně vytesal, stojí a místo žije. Navíc mít možnost si svůj kříž navrhnout a vyrobit je dar v kumštýřském životě věřícího výtvarníka. Dále jste se ptal co zajímavého chystám. Podobně zajímavé období má ve své historii nedašovská farnost a od události, o kterou se jedná, letos uplynulo šedesát let. Na památku této události mám rozdělanou práci a už jsem oslovil o spolupráci místní farnost a obecní úřady. Ale to je delší historie. Pokud se podaří tuto akci zrealizovat věřím, že se o ní čtenáři dozví.“.

5. A ještě by mě zajímalo, jaký materiál používáte na tzv. zlacení předmětů? Jaká je jeho cena?
„Při zlacení se používá více technologií a od toho se taky odvíjí materiál a cena. Vy asi máte na mysli tu klasickou technologii zlacení pravým zlatem, která se objevuje v kostelích, na zámcích a na většině památkách.
U zlacení pravým zlatem na lesk, což je nerozšířenější technologie a taky nejdražší, se používá pravé 24 karátové zlato a cena pouze materiálu - plátku zlata - se odvíjí od aktuálních cen zlata na trhu. Běžně se nakupuje po ,,knížkách,, ve kterých je 25 plátků o velikosti 8 x 8 cm.
Aktuální cena je něco kolem 620 Kč za tuto knížku. Jen pro představu - na plochu 1 metru čtverečního je cena pouze těchto plátků přibližně 4 200 Kč. A k tomu je potřeba počítat s cenou za materiál na podklad pod zlacení a samotnou práci která vyžaduje opravdu velké zkušenosti. Proto taky pozlacovač je samostatný obor v rámci uměleckých řemesel“.

6. Žijete v obci, ležící poblíž hradu Brumov. Nepřemýšlíte nad zhotovením nějakého díla, které by se vázalo k hradu Brumov, případně mělo třeba v jeho areálu své stálé místo?
„Jak už jsem řekl, jsem hrdý na Valašsko, jeho historii a ,,ducha,,tohoto regionu. Každé autorské dílo by mělo mít příběh a ducha. Mělo by o něčem vypovídat aby bylo schopné oslovit. Když bude příležitost a ten správný impuls, rád nějaké takové dílo pro uvedené místo vytvořím“.

7. Často je Vás vidět ve valašském kroji jako jednoho z účinkujících při akcích nedašovského souboru Závršan. Jaký je Váš vztah k folkloru a jak vidíte jeho budoucnost v našem regionu?
„Stejně jako vztah k práci, kterou dělám, jsem získal od tatínka, vztah k folkloru jsem získal od obou rodičů. U nás doma se o folkloru nemluvilo, ale bylo jasné, že když jsou dožínky, pouť nebo jakákoli jiná příležitost, vytáhnul se kroj a šlo se...
A opravdu dodnes, když je příležitost, je to nejoblíbenější oblečení, které nosím...
A pokud my dokážem ten kroj s láskou oblékat, věřím v budoucnost folkloru v našem regionu. Jak už řekl klasik: ,,Slova hýbají, ale příklady táhnou!,,

8. Jméno Vašeho zemřelého tatínka Josefa, alias Šedého vlka, je spjato se založením skautingu na Závrší. Co Vy a skauting?
„Tady si dovolím udělat reklamu. Tento rozhovor děláme dva dny po vernisáži, kterou jsme zahajovali v Městském muzeu v Brumově - Bylnici. Tato výstava je věnována historii skautingu na Závrší a v Brumově. Kdo má zájem, ten tam odpověď na tuto otázku najde v takovém rozsahu, na který tady není místo“.

9. Vaše práce asi vyžaduje velkou trpělivost. Zazpíváte si pří ní nějakou lidovku? Jaká je Vaše nejoblíbenější?
„Teď jste mne nachytal na ,,hruškách,,.... Technologicky se tato práce nedá ošidit, ale dnešní doba je o termínech, takže častěji při práci nadávám jak utíká čas... Nejlíp si zazpívám v kroji s chlapama... A jaků inú než My sme valaši..“.

10. Jak nejlépe relaxujete?
„Ve společnosti dobrých kamarádů. Ať už je to v přírodě u ohňa nebo včil už aj v hospůdce u pivka“.

11. Jaké je Vaše životní krédo?
„Nemám žádné konkrétní. Snad, že se snažím dělám práci, kterou dělám tak abych k ní kdykoliv mohl přijít s tátou a mistrama, kteří mne učili, (přestože většina už jich nežije) ukázat jim ji a povědět, že sem ji dělal já...
A v životě? Každý den má dost svých problémů a starostí, ale když nějaký problém přijde a člověk si může povědět jak by to asi řešil tatínek, maminka???, už to samo o sobě je dar.
Mít vyšlapanou cestu. Tým správným směrem...
Ať už je to o víře nebo obyčejné poctivosti v životě. A pokud tu cestu necháme vyšlapanou i pro ty co přijdou po nás, nešli jsme tu zbytečně...
Přestože chyby děláme všichni a ani já si nechci nic idealizovat. I Ti co tu byli před námi byli jenom obyčejní, slabí a chybující lidé. Jde jenom o to vidět na nich ne ty chyby, ale to dobré co po nich tady ostalo...
Myslím že ta správná cesta je důležitější a těžší než jestli tu zůstane nějaká socha, obraz nebo nějaká práce, pod kterou se můžu podepsat.“

Pane Káňa, děkujeme Vám za rozhovor a do Vaší další práce přejeme hodně úspěchů.
Stanislav Floreš NAŠE VALAŠSKO